Lanškrounská emigrace na americký Středozápad
Edward G. Langer
(First published in Lanškrounsko in 1. Ročník 2003)
Na počátku padesátých let 19. století mnoho rodin opustilo po předcích zděděné vesnice na venkově Cech a Moravy, aby zacaly novy život. Některé rodiny se stehovaly do německy mluvících velkoměst a mest rakouské říše nebo německých knížectví, jiné odcestovaly do vzdálených zemí, jako byla ruská říše, Jižní Afrika nebo Amerika. Někteří vystěhovalcí z oblasti Lanškrounska se rozhodli zařídit pro sebe nový život na Středozápadě Spojených států, zejména ve státě Wisconsin.
Počátečni emigrace – 1851-1857
Nedostatek pracovních příležitostí byl hlavním důvodem pro mnoho jednotlivců a rodin, kteří žili v této zemi po staletí, že se rozhodli vystěhovat.
Jiný důvod proč lidé emigrovali byl, že chtěli uniknout následkům císařských válek. Rakouska říše byla zaplétána do častých válek, z čehož vyplývaly stoupající daně a odvody mladých mužů.
V padesátých letech 19. století četné zprávy dodávaly Evropanům odvahu přestěhovat se do Ameriky. Knihy jednak vychvalovaly americkou svobodu a volnou levnou půdu v Americe. Emigrace byla také velice atraktivní pro zájmy železnice a lodní dopravy k dosažení vzrůstu jejich obchodů. Americké státy, jako třeba Wisconsin, posílaly do Evropy agenty, aby vybízeli vystěhovalce k usazení v jejich státě.
Následující tabulka ukazuje počet lidí, kteří se legálně vystehovali z Čech od roku 1850 do roku 1868.
V roce 1854 vyvrcholil první nápor emigrantů. Odchod prvních vystěhovalců zvýšil bezpochyby ekonomické šance těch, kteří zde zůstali. a tak se zájem o vystehování snížil. K tomu ještě přispěly v dalších letech pověsti o americké krizi, které zmenšily přitažlivost americké ekonomiky. Navíc též válka rakouského císařství s Itálií v roce 1859 omezila příležitosti k vystěhování. Další vlna emigrantů se zpomalila na počátku šedesátých let 19. stol. vypuknutím americké občanské války, ale opět v roce 1867 vrcholila, následkem poražení rakouské říše v rakousko-pruské válce.
První větší vystěhovalecká vlna z lanškrounského regionu probíhala v roce 1851 a zahrnovala české protestanty, nádeníky, hlavně z obcí Čermná a Nepomuky. Tito vystěhovalci měli emigrací málo co ztratit, jejich sociální úroveň byla nízká, byli velmi chudí. Když tito chudí Češti protestanti z lanškrounského regionu začali využívat možnosti opustit Lanškrounsko, rakouská vláda je vybízela vystěhovat se do Banatského regionu v Maďarsku. Byly to zřejmě zájmy rakouské vlády odstěhovat tyto lidi do méně se rozvíjející části rakouské říše. Když nastávající emigranti obdrželi dopis od Josefa Bergmana, protestantského ministra, vychvalující život v Texasu, rozhodli se tam vystěhovat. Dne 6. listopadu 1851 asi sedmdesát čtyři Čechů zahájilo své tažení do Ameriky. Vystěhovalci cestovali vlakem z Ústí nad Orlicí do Hamburku. Dále jeli lodí z Hamburku do Liverpoolu ve Velké Británii a potom nastoupili na dalekou plavbu lodí Maria do New Orleans v Louisianě. Zde přestoupili na třetí loď, aby cestovali do Galvestonu v Texasu. Poté dalším škunerem odpluli do Houstonu. Po cestováni trvajícím tři až čtyři měsíce, méně než polovina vystěhovalců dospěla do místa svého konečného určení – oblasti Cat Spring v Austin Country, Texas. Ostatní zemřeli během cesty slabostí ze špatné výživy, nedostatkem vody a důsledkem špatných životních podmínek. Přeživší emigranti posílali domu četné dopisy líčící jejich utrpení a jeden z nich doporučoval cestování lodí prímo do Galvestonu, i když to bylo více nákladné. Když druhá skupina vystěhovalců v počtu asi osmdesáti pěti českých protestantů opustila své domovy, aby odjela do Texasu v době kolem 9. října 1853, poslechla tato doporučení a nalodila se na loď Suwa z Bremerhavenu, která všechny dovezla přímo do Galvestonu. V následujících letech se do Texasu vystěhovalo mnoho dalších českých protestantů z Lanškrounska. Byli ve spojení s některými českými a německými katolíky z lanškrounského regionu. Někteří čeští katolíci, kteří se usadili v Pierce County ve Wisconsinu, nejdříve cestovali do Texasu, než trvale zakotvili ve Wisconsinu. Neexistuje však žádný zápis o počtu lanškrounských vystěhovalců do Texasu jako v případě Wisconsinu. Texasští emigranti splynuli s dřívější německou nebo českou komunitou.
Když první chudí němečtí katolíci obdrželi v roce 1852 cestovní pasy, říkali, že se stěhují do Texasu. Z nějakých neznámých důvodů změnili svůj názor a odešli do Wisconsinu. Jelikož odjeli zanedlouho po českých protestantech, je jasné, že tragická cesta lodí Maria nebyla hlavním důvodem pro změnu jejich plánu. Jsou tři možné důvody, proč si tito lidé zvolili Wisconsin jako konečný cíl své cesty. První, že byli poučeni o klimatických rozdílech mezi Texasem a Wisconsinem a rozhodli, že podnebí ve Wisconsinu je vice příznivé. Spisovatelé v roce 1850 psali pochvalně o životě ve Wisconsinu, zdůrazňovali vhodné podmínky pro zemědělství a podnebí podobné středoevropskému. Za druhé – vystěhovalci se dozvěděli, že Wisconsin zaručoval pro emigranty svobodné volební právo. Jednou z prvořadých záležitostí bylo pro mnoho emigrantů to, že po příchodu do Spojených států mohli dostat občanství, které jim zaručovalo právo volit, což pro ně bylo důležité. Konečně, právě jako protestanti přišli do Texasu na příkaz protestantského ministra, katolíci měli jít do Wisconsinu na urgenci katolických kněží. Na počátku padesátých let byl John Martin Henni, německy hovořící Švýcar, biskupem v Millwaukee. Lanškrounský kněz logicky nabádal své stádo, aby šlo do státu, kde by německy mluvící biskup dohlížel na jejich duchovní zájmy.
Prvním místem určení německých katolických vystěhovalců byl Watertown ve Wisconsinu. Na počátku padesátých let 19 století, bylo toto město s 5000 obyvateli jedním z největších měst ve Wisconsinu. Země překypující hojností, zvlněná zemědělská půda, z níž něco již bylo částečně zabráno prvotními osadníky, by byla přitažlivá pro lanškrounské přistěhovalce, čekající na získání vlastní zemědělské půdy. Wisconsin se stal samostatným státem v roce 1848. Železniční tratě začaly spojovat jeho velká města a místní zemědělci měli možnost prodávat své přebytečné produkty na trhu.
Watertown se stal centrem německých přistěhovalců. Tak lanškrounští emigranti našli ve Watertownu německy hovořící přistěhovalce z Rakouska, Bavorska, Pruska a dalších německy mluvících zemí a navázali spojení s rodinami z Lanškrounska, které se vystěhovaly v dřívějších letech. Watertown měl německou katolickou farnost Svatého Jindřicha založenou v roce 1853, německé noviny „Anzeiger” a pivovar.
První skupina německých katolíků opustila Lanškroun na jaře roku 1852. Tato skupina vystěhovalců se plavila z Brém v dubnu 1852 do města Quebec, země Quebec, stát Kanada. Přijeli do Spojených států, do Buffala, New York, v “červenci 1852 a uprostřed července dorazili do jižního Wisconsinu. Ačkoli nejsou žádné lodní záznamy o této skupině, jiné prameny udávají, že tato skupina se sestávala alespoň z následujících: rodina Jana Doubravy z obce Skuhrov, rodina Antona Fiebigera z obce Jakubovice, rodiny Josefa Pfeifera a Franze Langera z obce Ostrov, rodina Františka Veita z obce Knapovec a Adolph Bartosch se ženou Amálií a jejími dětmi z předchozího manželství s Janem Gregorem. (Vnuk Franze Langera byl William Langer, guvernér a senátor US pro Severní Dakotu.)
Jan Doubrava a Josef Pfeifer, oba zakoupili půdu 14. července 1852 poblíž nynějšího města Waterloo, Wisconsin, které je právě na západ od Watertownu. Oni také žádali o občanství hned tento den, jako to učinil Adolf Bartoš a Franz Veit. Z těchto skromných začátků vzešla Ostrovní obec mimo město Waterloo, Wisconsin.
Druhá skupina lanškrounských vystěhovalců do jižního Wisconsinu dorazila později v roce 1852. Zápisy lodi Jason, která připlula do New Yorku 7. prosince 1852 z Brém, zaznamenaly na palubě asi šedesát lidí z Lanškrounska: rodiny Johanna Blaschka a Johanna Kleckera z obce Horní Houžovec, rodiny Ignatze Yelga, Wenzela Blaschka a Johanna Blaschka z obce Cernovír, rodina Josepha Veita a Anton Wawrauscheck, Philip Zimprich a Ludwig Zimprich z obce Knapovec, rodina Antona Fiebigera z obce Jakubovice, rodina Johanna Fischera z obce Rybník, rodina Josepha Zimpricha z obce Skuhrov a rodina Wenzela Fuchse z obce Hylváty. Na palubě byly také ty osoby, které mohly pocházet z lanškrounského regionu: rodiny Wenzela Blaska a Antona Koblize, Barbara Detterer a Franz Meidner. Jason přispěl významné k jádru lanškrounské komunity na Ostrově.
Dne 10. ledna 1853 připlula z Brém do New Yorku loď Johanna se sedmi rodinami o třiceti dvou lidech z lanškrounské oblasti: rodiny Johanna Hýbla, Johanna Langera a Johna Stanglera z obce Rudoltice, rodiny Franze Pirkla, Franze Haubenschilda a Johanna Haubenschilda z obce Třebovice a rodina Josefa Rӧsslera z obce Ostrov. Na palubě byla též rodina Franze Gilga z obce Mikule ze sousední oblasti Svitavy. Počet těchto rodin se spojil se skupinou z lodi Jason, usazené poblíž Waterloo ve státě Wisconsin.
Součet lanškrounských přistěhovalců z těchto lodí byl bezpochyby větší než 100 lidí. Tedy přibližně jedna čtvrtina všech legálních vystěhovalců z Čech v roce 1852 byla z Lanškrounska.
Dne 17. června 1853 připlula z Brém do New Yorku loď Oldenburg se 103 pasažéry z Čech, jejichž cílem byl Wisconsin. Vystěhovalci z oblasti Lanškroun byli následující: rodiny Johanna Meitnera a Johanna Schӧberle, Vincenz Klecker a Franz Schӧberle z obce Horní Třešňovec, rodiny Franze Hampela. Josefa Jirschele a Josefa Arnolda z obce Skuhrov, rodiny Franze Langera, Ignatze Huebla a Bernharda Leschingera z obce Rudoltice, rodiny Franze Fischera, Johanna Plotze a Engelberta Habermanna z obce Rybník, rodiny Johanna Smetany a Johanna Kuckera z obce Cernovir, rodina Franze Foltina z obce Královec a rodina Antona Kristla z obce Ostrov. Dvě další rodiny byly ze sousední oblasti: rodina Wenzela Scholla z obce Přívrat a rodina Josepha Pospischela z Litomyšle. DaIsí rodiny z Čech byly rodiny Nicholause Danka, Johanna Czernina, Johanna Strileskeho a Arnolda Patsche. Rodiny Johanna Meitnera, Johanna Schӧberle, Franze Hampela a Franze Langera spolu s Vincenzem Kleckerem a Franzem Schӧberle představovaly jádro lanškrounské komunity ve Watertownu, Wisconsin. Řada ostatních rodin se připojila ke komunitě ve Waterloo.
Lodní zápisy uvádějí, že emigrace do Ameriky nebyla individuální záležitostí nebo podnikem jedné rodiny. Spíše měli vystěhovalci zájem cestovat do Ameriky s ostatními ze svého domovského regionu, kde často nalezli přátelské krajany.
Emigrace v letech 1857-1865
V roce 1857 ochromila Ameriku finanční krize „Panika 1857″. Ta zapříčinila četné rozkoly v mladé národní ekonomice. Téměř každý železniční projekt ve Wisconsinu byl zastaven. Watertown, který rychle vyrostl od svého založení na konci 30. let 19. století, aby se stal druhým největším městem Wisconsinu, skutečně přestal růst. V průběhu tohoto období, stejně jako ostatní emigranti z Čech a vystěhovalci z Lanškrounska upadali do relativně nízké úrovně.
Dalsí emigraci začátek americké občanské války v roce 1861 odradil. Ačkoli válka zlepšila hospodářství Severu a také i obchody vystěhovalců prosperovaly, jednotlivci z Lanškrounska zamýšlející vystěhovat se, pravděpodobně se rozmýsleli, mají-li odjet do Ameriky.
Emigrace po roce 1865
Katalyzátorem pro druhou velkou vlnu emigrantů z Lanškrounska byla válka, která vypukla v červenci 1866 mezi rakouskou říší a pruským královstvím. Pruský generál Moltke, který se naučil užívat telegraf a železnici ze zkušeností americké občanské války, byl schopen rychle přemístit stovky tisíc pruských vojáků do Čech. Současné stovky tisíc rakouských vojáků pochodovaly do Čech, aby se s nimi utkaly. Část rakouské armády byla ubytována v lanškrounském regionu, jiná část rakouské armády přes něj pochodovala. Na Lanškrounsku bylo najednou celkem 120 000 vojáků.
Dne 3. července 1866 se rakouská armáda střetla se s pruskou severozápadně od Hradce Králové, asi 40 mil od Lanškrouna. Pruska armáda byla lépe vyzbrojena než rakouská, její pušky „zadovky” jí umožňovaly rychleji pálit na rakouskou pěchotu, která užívala pušky nabíjené zepředu. Pruské vítězství bylo rychlé a přesvědčivé.
Po porážce Rakouska část rakouské armády ustupovala přes Lanškrounsko pronásledovaná pruským vojskem. Šarvátka se uskutečnila poblíž obcí Rudoltice a Damníkov. Táhnoucí vojska zničila mnoho vzrostlé úrody a také konfiskovala vesničanům potraviny. Prusové obsadili Lanškroun a 10 až 20 vojáků se ubytovalo v lanškrounských domech. Pruská armáda konfiskovala obilí a někteří lanškrounští statkáři byli přinuceni dotáhnout své obilí ze vzdálených míst, aby byli nakrmeni pruští vojáci a jejich zvířata Válka měla přímý dopad na ty, kteří emigrovali z Lanškrounska. Po válce se začali vystěhovávat i němečtí katolíci, majitelé větších statků. Bylo to tak, že se tito relativně bohatí katoličtí Němci rozhodli, že mají už dost života v Evropě, když jejich statky byly obsazeny pruskými vojáky a jejich obilí konfiskováno. Tito pozdější vystěhovalci slyšeli z první ruky líčení o skutečném životě v Americe od přátel vesničanů, kteří se vystěhovali, a uskutečnit emigraci asi opravdu již nebyl pro ně tak riskantní podnik.
Cestování do Nového světa
Vystěhovalci cestovali pravděpodobně železnicí z Lanškrouna nebo z blízkého Ústí nad Orlicí do přístavu Brémy v nynějším Německu, kde nastoupili na loď do Ameriky. Mnoho emigrantů cestovalo přímo z Brém do přístavu v Severní Americe. Jak bylo shora uvedeno, dřívější vystěhovalci do Wisconsinu se plavili přes přístav v Quebecu, což dělali i někteří z emigrantů pozdějších. Valná část jejich dlouhé pouti do Wisconsinu byla lodí dolů po řece Sv. Vavřince a přes Velká jezera. Většina lanškrounských vystěhovalců do Ameriky na Středozápad připlula do přístavu New York nebo Baltimore. Cesta na těchto plavidlech trvala šest až osm týdnů. Když první vystěhovalci dorazili v roce 1852 do New Yorku, železniční síť nebyla ještě ukončena a tak většina jejich cestování byla loděmi. Když železnice začala jezdit, pozdější vystěhovalci měli možnost cestovat vlakem z Chicaga do města jako Watertown, kde hledali vhodnou půdu. Pokud železnice ještě nevedla až do místa jejich konečného určení. museli ukončit své putováni kočárem nebo těžkým povozem. Cesta byla dlouhá a svízelná.
Život v Novem světě
Naneštěstí není žádný záznam o tom, jak první vystěhovalci trávili první rok ve Wisconsinu. Není známo, zda se tísnili v narychlo postavených obydlích na svých pozemcích v okolí Waterloo, nebo zda si pronajali bydlení ve Watertownu. Víme, že život byl pro tyto první emigranty nesnadný.
Podmínky pro pozdější přistěhovalce již tak těžké nebyly. Když tito emigranti dorazili do Ameriky, dřívější osadníci jim pomohli najít domy, statky a zaměstnání. Lanškrounští se snažili, aby žili blízko sebe, pozdější příchozí se chtěli nastehovat do blízkosti svých krajanů. Někdy tito pozdější příchozí chtěli zůstat blízko svých přátel a příbuzných po dobu několika měsíců nebo roků, než se přestěhovali do lacinějšího kraje. Rozpínavé putování lanškrounských přistěhovalců může být zaznamenáno na západ od Watertownu směrem na Sun Prairie (Sluneční prérii), stát Wisconsin, a jižně směrem k Janesvill, Wisconsin. Značný počet Lanškrounských se usadil v Pierce County, Wisconsin, na východ od Twin Cities of Minneapolis a St. Paul, Minnesota. Němci i Češi z Lanškrounska se usadili v této oblasti. Česká komunita je uváděna až do dnešních dnů jako Cherma, podle jejich české domovské obce Čermná. Jiná lanškrounská skupina se usadila poblíž Owatonna, Minnesota, a Casselton, Severní Dakota, jiní přistěhovalci se usadili v Illinois, lowě, Jižní Dakotě a Oregonu. Pozdější výzkum objeví ještě malé skupiny osadníků táhnoucí se podél všech cest směrem k Tichému oceánu.
Dva příklady tohoto stěhování na západ jsou rodiny Franze Langera a Franze Jansy. Rodina Langrova z Ostrova byla mezi prvními, kteří opustili Lanškrounsko a odjeli do oblasti Watertownu. Tato rodina žila v jižním Wisconsinu od roku 1852 do roku 1861, kdy se vydala na cestu k západu, do Plainview, v oblasti Minnesota. Později se přestěhovali do blízkého Farga, Severní Dakota. Jeden ze slavných potomků této rodiny je pozdější guvernér pro Severní Dakotu a senátor Spojených Států William .Wild Bill” (Divoký Bill) Langer.
Rodina Franze Jansy z Čermné přišla do Watertownu v roce 1867. Jansovi s sebou přivezli jen malou truhlu, jež obsahovala nějaké domácí potřeby a Franzovo kovářské nářadí. Když poprvé přišli Jansovi s tetou a strýcem paní Jansové do Watertownu, zůstali asi na týden u rodiny Johanna Roffeise, dokud pro ně Johann Roffeis nenašel malý domek. Aby pomohl v počátcích jejich domácnosti, daroval jim Johann Roffeis tucet vajec, pytel mouky a váleček na nudle. Zařízení domku Jansových bylo prosté: pec, bedny jako židle, jejich truhla a postel. Postel byla bedna naplněna slámou a přikrytá pokrývkou. Presto byl Franz Jansa z těchto ubohých začátku schopen dramaticky pozvednout svou životní úroveň. Pracoval jako kovář ve Waterloo a ve městě Marshall, Wisconsin a za 11 let ušetřil 3000 dolaru. Potom se Jansovi odstěhovali do Čermné v Pierce County, Wisconsin, a zakoupili si statek.
I když se mnozí přistěhovalci trvale usadili ve vesnicích a městech amerického Středozápadu, většina emigrantů chtěla svou vlastní zemědělskou půdu a dát se na sedlačení. V Americe byly farmy prodávány jako čtvercové parcely založené na přehledném systému pod správou Severozápadního nařízení z roku 1787. Farmy byly obyčejně prodávány o rozloze 20 akrů, 40 akrů, 80 akrů nebo 160 akrů. Usedlosti byly umístěny na příhodném místě na území farmy a jak statky rostly do rozlohy, vzdálenosti mezi budovami farem vzrůstaly. Zatímco na Lanškrounsku byly domy nakumulovány dohromady podél cesty, v Americe bývaly často umístěny velmi daleko od cest. V Americe byly budovy statků volně stojící samostatné útvary a vzájemně nesouvisely jako na Lanškrounsku. Vesnice, které vznikaly, nebyly vesnice zemědělské, ale spíše jen zajišťovaly podmínky pro živnosti a řemesla, zřizovaly se obecní budovy jako radnice, školy a kostely. Zatímco na Lanškrounsku bylo možné za hodinu obejít domy s tisícem obyvatel, takový pochod v Americe by obsáhlo jenom málo sousedů.
Přistěhovalci s finančními prostředky byli schopni získat koupí farmu krátce po svém příchodu do Ameriky. Jeden z mála „velkých statkářů” mezi prvními lanškrounskými přistěhovalci byl Johann Meitner z Horních Janovic. Meitner připlul do New Yorku lodí Oldenburg dne 17. června 1853 a již 9. července téhož roku zakoupil osmdesáti akrovou farmu několik mil severně od Watertownu. Potom přikoupil ještě 40 akrů zemědělské půdy a v květnu 1855 koupil ještě dalších 40 akrů. Žádná z těchto koupí nebyla na hypotéku. Meitnerova farma o rozloze 160 akrů byla největší, i když ne ze všech.
Převažující většina prvních emigrantů byli nádeníci. kteří nebyli schopní zakoupit si tak rychle pozemek v blízkosti Watertownu. Uvažovali, že si ušetří peníze na koupi statku, vzít si půjčku a koupit méně úrodnou půdu nebo že se vystěhují dále na západ, aby tam našli dobrý laciný pozemek. Chudí vystěhovalci z Lanškrounska použili všech uvedených eventualit. Zmíněný Franz Jansa si ušetřil peníze na koupi statku za jedenáct let. Nádeník Johann Pitterle z Horních Janovic, který přišel do Ameriky v srpnu 1854, byl první schopen koupit farmu v roce 1858. Tohoto roku koupil 80ti akrový statek severně od Watertownu za 600 dolarů. Statek koupil na úvěr s 10% úrokem se splátkami 200 dolarů 1. července 1858 a 400 dolarů 2. ledna 1863. Mnoho prvních přistěhovalců do jižního Wisconsinu zakupovalo bažinaté pozemky západně od Watertownu. Jiný z prvních emigrantů Franz Pirkl z Třebovic, který připlul lodí Johanna v roce 1853, se vydal do Pierce County v severozápadním Wisconsinu kolem roku 1859, neboť zemědělská půda zde byla mnohem lacinější. Jeho 160ti akrový pozemek stál 341,12 dolarů, jak je to zapsáno ve statním seznamu nemovitostí v roce 1859.
Seznam mužů a žen z Lanškrounska, kteří se usadili poblíž Waterloo a Watertown a v Pierce County, Wisconsin, následuje, jsou v něm zahrnuta i místa jejich původu.
Komunita ve Watertownu
Největší skupina lanškrounských přistěhovalců ve Watertownu byla z vesnic Horní a Dolní Třešňovec. Další obce reprezentované ve Watertownu byly Čermná, Horní Dobrouč, Luková, Albrechtice, Skuhrov, Rudoltice, Žichlínek , Damníkov a město Lanškroun. Seznam rodin z Lanškrounska usazených ve Watertownu: Barrent, Bopp, Brusenbach, Clement, Dobischek, Frodel, Groh (Gro), Hampel, Heger, Huebl, Huss, Jahna (Yahna), Hecker, Hausler, Hϋbler, Janisch, Kalupka, Klecker, Kӧhler. Kohler, Kreuziger, Kunert, Kunz, Langer, Melcher, Meitner, Miller, Mϋller, Motl, Pfeifer, Pitterle, Richter, Roffeis, Roller, Schless, Schlinger, Schmeiser, Schӧberle, Schmid, Schramm, Stadler, Stangler, Steiner, Uherr, Unzeitig, Warner, Wohlitz, Wollitz a Zeiner.
Další Lanškrounští, kteří žili v oblasti Watertownu po určitou dobu nebo ti. kdo se do Watertownu přiženili – Benesch, Betlach, Gritzbauch, Jansa, Kretschmer, Marek, Maresh, Markl, Nagel, Wavra, Willertin a Wurst.
Komunita ve Waterloo
Obce reprezentované ve Waterloo: Čermná, Oldřichovice, Horni Houžovec, Jakubovice, Knapovec, Ostrov, Skuhrov, Rybník, Rudoltíce, Černovír a Sázava. Seznam rodin z Lanškrouna usazených ve Waterloo uvádí následující: Barta, Bartosch, Benisch, Betlach, Binstock, Blaschka, Fiebiger, Filg, Haberman, Huebel, Jahna, Janisch, Klecker, Koblitz, Langer, Leschinger, Maresch, Mautz, Melchior, Miller, Motl, Neugebauer, Peschel, Pitterle (Peterle), Rotter, Tilg (Yelg), Tomscha, Schieck, Schiller, Skalitzky (Skalitzka), Springer, Stangler, Veith, Wovra, Wurst, Zalmanova a Zimbrich (Zimprick).
Osadnici z Lanškrouna v Pierce County
I když se Franz Pirkl usadil v Pierce County v roce 1855, většina přistěhovalců z Lanškrounska přišila do Pierce County až po prusko-rakouské válce v roce 1866. Mnozí z nich, Němci i Češi, prošli ve svém putováni do Pierce County přes Waterloo a Watertown. Usadilo se zde mnoho českých přistěhovalců z Čermné. Někteří Češi cestovali přes Texas a ne přes oblast Waterloo a Watertown. Jiní přišli z vesnic Heřmanice, Jakubovice, Ostrov, Horní a Dolní Třešňovec a Žichlínek. Mezi rodinami z Lanškrounska usazenými v Pierce County byly následující: Appel, Benes, Brickner, Faltiesek, Fischer, Gregor, Heinz, Huebl, Jahna (Yahna), Jana (Yana), Janisch (Yanisch), Janovec, Jansa, Kabarle, Katzer, Kitna, Klecker, Kreuziger, Kusilek, Langer, Marek, Maresch, (Maresh), Meixner, Merta, Motl, Nagl, Neugebauer, Nickel (Nicol), Novak, Pecháek, Pelzel, Prokscher, Raeschler, Richter, Roller, Schmeiser, Schmied, Schӧberle, Seifert, Steiner, Strofus, Svec, Tajerle, Tayerle a Yanovec.
Závěr
Vystěhovalci z Lanškrounska, jak Němci tak Češi, nalezli zemi a mír, po nichž toužili a všeobecně byli schopni udržet si zde vyšší životní úroveň než jejich současníci, kteří zůstali na Lanškrounsku. Byli také schopni uniknout hrůzám války, vládě nacistů, nucenému vystěhování, kolektivizaci a komunistickému teroru, což poznamenalo životy Němců a Čechů, kteří se nevystěhovali.
Překlad z originálu zkrácen a upraven. Dekujeme panu Mojmíru Boxanovi za poskytnutí těchto materiálů.
POUŽITÁ LITERATURA
Binkley, Robert C.: Realism and Nationalism. New York, Harper & Row, 1941.
Blum, Jerome: Noble Landowners and Agriculture in Austria, 1815-1848. A Study in the Origins of the Peasant Emancipation of 1848. Baltimore, The Johns Hopkins Press, 1948.
Capek, Thomas: The Cechs (Bohemians) in America: A Study of Their National, Cultural, Political, Social, Economic and Religious Life. Boston and New York, AMS Press, 1969 nové vydání knihy z roku 1920.
Current, Richard N: The History of Wisconsin – The Civil War Era. Madison, State Historical Society of Wisconsin, 1976.
Freeman, Samuel: The Emigrant’s Hand Book, and Guide to Wisconsin, Milwaukee, Sentinel and Gazette Power Press Plant, 1851.
Gauglitz, Franz J. C.: Heimat Kreis Landskon. Bietigheim, Germany, Verlagsdruckerei Otto W. Zluhan, 1978. Genealogical Society International, 1996.
Langer, William L: Political and Social Upheaval – 1832-1852. New York, Harper & Row, 1969.
Josef Lidumil Lesikar – Jeho život a doba. Horní Čermná, 1993.
Lidl, Josef: Der Schӧnhengstgau. Gӧppingen, Schӧnhengster Heimatbund, 1992 (mimo tisk).
Neubauer, Johann: Der Bauernhof des Schӧnhengster Oberlandes. Gӧppingen, Schӧnhengster Oberlandes. Gӧppingen, Schӧnhengster Heimatbund, 1989.
Peterson, Ursula: ed. Pierce County’s Heritage, Volume Eight. River Falls, WI, Pierce County Historical Association, 1980.
Peterson, Ursula: ed. Pierce County’s Heritage Volume Eight. River Falls, WI, Pierce County Historical Association, 1986.
Pounds, N.J.G.: An Historical Geography of Europe. Cambridge, Cambridge University Press, 1990.
Rippley, La Vern J.: The Immigrant Experience in Wisconsin. Boston, Twayne Publishers, 1985.
Rippley, La Vern J.: The German-Americans. Boston Twayne Publishers, 1984.
Rippley, La Vern J. a Paulson, Robert J.: German-Bohemians: The Quiet Immigrants. Northfield, St. Olaf College Press, 1995.
Ruth, Albin: Landwirtschaft im Schӧnhengstgau. Gӧppingen, Schӧnhengster Heimatbund, 1988.
Schafer, Joseph: Wisconsin Domesday Book, General Series 4: The Winnebago-Horicon Basin, Madison, State Historical Society of Wisconsin, 1937.
Schlyter, Daniel M.: Czechoslovakia, A Handbook of Czechoslovak Genealogical Research. Orem, Genun Publishers, 1985 a 1990.
Silar, Frantisek: The First Nepomucky and Cermna Emigrants to Texas, napsáno v roce 1966 a přeložil Calvin C. Chervenka v roce 1967.
Thomson, Samuel Harrison: Czechoslovakia in European History. Hamden, CT, Archon Books, 1965.
Wallman, Charles J.: The German-Speaking 48ers: Builders of Watertown, Wisconsin. Madison, German-American Cultureal Society, Inc., 1990.
City of Watertown, Wisconsin – Its Manufacturing and Rail Road Advantages and Business Statistics. Watertown, WI, Published by Order of City Council, 1856.