Lanškrounska emigrace na americký Středozapád

Lanškrounska emigrace na americký Středozapád

 

(First published in Lanškrounsko  in 1. Ročník 2003)

 

Na počátku padesátých let 19. století mnoho rodin opustilo po předcích zděděné vesnice na venkově Cech a Moravy, aby zacaly novy život. Některé rodiny se stehovaly do německy mluvících velkoměst a mest rakouské říše nebo německých knížectví, jine odcestovaly do vzdálených zemi, jako byla ruská říše, Jižní Afrika nebo Amerika. Někteří vystěhovalci z oblasti Lanškrounska se rozhodli zařídit pro sebe novy život na Středozápade Spojených států, zejména ve státě Wisconsin. 

 

Počátečni emigrace – 1851-1857

 

Nedostatek pracovních příležitosti byl hlavním důvodem pro mnoho jednotlivců a rodin, kteří žili v této zemi po staletí, že se rozhodli vystěhovat. 

 

Jiny důvod proč lide emigrovali byl, že chtěli uniknout následkům císařských válek. Rakouska říše byla zaplétaná do častých válek, z čeho vyplyvaly stoupajici daně a odvody mladych muzu. 

 

V padesatych letech 19. stoleti četné zprávy dodávaly Evropanům odvahu přestěhovat se do Ameriky. Knihy jednak vychvalovaly americkou svobodu a volnou levnou pudu v Americe. Emigrace byla také velice atraktivní pro zájmy železnice a lodní dopravy k dosazeni vzrůstu jejich obchodí. Americké státy, jako třeba Wisconsin, posílaly do Evropy agenty, aby vybízeli vystěhovalce k usazeni v jejich státě. 

 

Následující tabulka ukazuje počet lidi, kteří se legálně vystehovali z Cech od roku 1850 do roku 1868. 

 

V roce 1854 vyvrcholil první nápor emigrantů. Odchod prvních vystěhovalců zvýšil bezpochyby ekonomické Šance těch, kteří zde zůstali. a tak se zájem o vystehováni snížil. K tomu ještě přispěly v dalších letech pověsti o americké krizi, které zmenšily přitažlivost americké ekonomiky. Navíc též válka rakouského císařství s Italií v roce 1859 omezila příležitosti k vystehovaní. Další vlna emigrantu se zpomalila na počátku šedesátých let 19. stol. vypuknutím americké občanské války, ale opět v roce 1867 vrcholila, následkem poražení rakouské říše v rakousko-pruské válce. 

 

První větší vystěhovalecká vlna z lanškrounského regionu probíhala v roce 1851 a zahrnovala České protestanty, nádeníky, hlavně z obci

Čermná a Nepomuky. Tito vystěhovalci měli emigraci málo co ztratit, jejich sociální úroveň byla nízká, byli velmi chudí. Když tito chudí Češti protestanti z lanškrounského regionu začali využívat moznosti opustit Lanškrounsko, rakouská

vláda je vybízela vystehovat se do Banátského regionu v Maďarsku. Byly to zřejmé zájmy rakouské' vlády odstěhovat tyto lidi do méně se rozvíjející časti rakouské říše. Když nastávající emigranti obdrželi dopis od Josefa Bergmana, protestantského ministra, vychvalující život v Texasu, rozhodli se tam vystehovat. Dne 6. listopadu

1851 asi sedmdesát čtyři Cechu zahájilo své taženi do Ameriky. Vystěhovalci cestovali vlakem z Ústi nad Orlici do Hamburku. Dále jeli lodi z Hamburku do Liverpoolu ve Velké Británii a potom nastoupili na dalekou plavbu lodi Maria

do New Orleans v Louisiana Zde přestoupili na třetí loď". aby cestovali do Galvestonu v Texasu. Pote dalším Škunerem odpluli do Houstonu. Po cestováni trvajícím tři  čtyři měsíce, mene než polovina vystěhovalců dospěla do místa svého

konečného určení - oblasti Cat Spring v Austin Country, Texas. Ostatní zemřeli během cesty slabosti ze špatné výživy, nedostatkem vody a důsledkem Špatných životních podmínek. Přeživší emigrant) posílali domu četné dopisy líčící je jich utrpení a jeden z nich doporu5oval cestování lodí primo do Galvestonu, i když to bylo vice nákladné. Když druha skupina vystěhovalců v počtu asi osmdesáti pěti českých protestantu opustila sv6 domovy, aby odjela do Texasu v době kolem 9. října 1853, poslechla tato doporučení a nalodila se na loď* Suwa z Bremerhavenu, která všechny dovezla přímo do Galvestonu. V následujících letech se do Texasu vystehovalo mnoho dalších Českých protestantu z Lanškrounská. Byli ve spojeni

s některými irskými a německými katolíky z lanškrounského regionu. Některý irští katolíci. kteří se usadili v Pierce County ve Wisconsinu, nejdříve cestovali do Texasu, než trvale zakotvili ve Wisconsinu. Neexistuje však žádný zápis o po- čtu lanškrounských vystěhovalců do Texasu jako v případě Wisconsinu. Texaští emigranti splynuli s dřívější německou nebo českou komunitou.

 

Když první chudí němečtí katolíci obdrželi v roce 1852 cestovní pasy, říkali, ze se stehuji do Texasu. Z nějakých neznámých důvodů zme-nili svůj názor a odešli do Wisconsinu. Jelikož odjeli zanedlouho po českých protestantech, je jasné, ze tragická cesta lodi Maria nebyla hlavním důvodem pro změnu jejich planu. Jsou tři možné důvody. proč si tito lide zvolili Wisconsin jako konečný cil své cesty. První, že byli poučeni o klimatických rozdílech mezi Texasem a Wisconsinem a rozhodli, že podnebí ve Wisconsinu je vice příznivé. Spisovatele v roce 1850 psali pochvalně o životě ve Wisconsinu, zdůrazňovali vhodné podmínky pro zemědělství a podnebí podobné středoevropskému. Za druhé - vystěhovalci se dozvídali, že Wisconsin zaručoval pro emigranty svobodné volební právo. Jednou z prvořadých záležitosti bylo pro mnoho emigrantu to, že po příchodu do Spojených států mohli dostat občanství, které jim zaručovalo právo volit, což pro ne bylo důležité. Konečně, právě jako protestanti přišli do Texasu na příkaz protestantského ministra, katolíci měli jít do Wisconsinu na urgenci katolických Knězů. Na počátku padesátých let byl John Martin Henni, německy hovořící Švýcar, biskupem v Millwaukee. Lanškrounský kněz logicky nabádal své stádo, aby šlo do států, kde by německy mluvicí biskup dohlížel na jejich duchovni zájmy. 

 

Prvním místem určení německých katolických vystěhovalců byl Watertown ve Wisconsinu. Na počátku padesátých let 19 století, bylo toto město

s 5000 obyvateli jedním z největších míst ve Wisconsinu. Země překypující hojnosti, zvlněná zemědělská půda, z níž něco již bylo částečné zabráno prvotními osadníky, by byla přitažlivá pro lanškrounské přistěhovalce, čekající na získané vlastni zemědělské pudy. Wisconsin se stal samostatným státem v roce 1848. Železniční

tratě začaly spojovat jeho velká města a místní zemědělci měli moznost prodávat své přebytečné produkty na trhu. 

 

Watertown se stal centrem německých pri—stehovalcu. Tak lanškrounští emigranti našli ve Watertownu německy hovořící přistěhovalce z Rakouska, Bavorska, Pruska a dalších německy mluvících zemi a navázali spojení s rodinami z Lanškrounské, které se vystehovaly v dřívějších letech. Watertown mil německou katolickou farnost Svatého Jindřicha založenou v roce 1853, německé noviny .Anzeiger" a pivovar. 

 

První skupina německých katolíku opustila Lanškroun na jaře roku 1852. Tato skupina vystěhovalců se plavila z Brem v dubnu 1852 do města Quebec, země Quebec, stát Kanada. Přijeli do Spojených států, do Buffala, New York, v ("červenci 1852 a uprostřed Července dorazili do jižního Wisconsinu. Ačkoliv nejsou žádné lodní záznamy o teto skupině, jine prameny udávají, že tato skupina se sestavila alespoň z následujících: rodina Jana Doubravy z obce Skuhrov, rodina Antona Fiebigera z obce Jakubovice, rodiny Josefa Pfeifera a Franze Langera z obce Ostrov, rodina Františka Veita z obce Knapovec a Adolph Bartosch se ženou Amalii a jejími dětmi z předchozího manželství s Janem Gregorem. (Vnuk Franze

Langera byl William Langer, guvernér a senátor US pro Severní Dakotu.) 

 

Jan Doubrava a Josef Pfeifer, oba zakoupili pudu 14. července 1852 poblíž nynějšího města Waterloo, Wisconsin, které je právě na západ od Watertownu. Oni také zadali o občanství hned tento den, jako to učinil Adolf Bartoš a Franz Veit. Z těchto skromných začátků vzešla Ostrovní obec mimo město Waterloo, Wisconsin.

 

Druha skupina lanškrounských vystěhovalců do jižního Wisconsinu dorazila později v roce 1852. Zápisy lodi Jason, která připlula do New Yorku 7. prosince 1852 z Brém, zaznamenaly na palubě asi Šedesát lidi z Lanškrounská: rodiny Johanna Blaschka a Johanna Kleckera z obce Horni Houzovec, rodiny Ignatze Yelga, Wenzela Blaschka a Johanna Blaschka z obce Cernovir,  rodina Josepha Veita a Anton Wawrauscheck,

Philip Zimprich a Ludwig Zimprich z obce Knapovec, rodina Antona Fiebigera z obce Jakubovice, rodina Johanna Fischera z obce Rybnik, rodina Josepha Zimpricha z obce Skuhrov a rodina Wenzela Fuchse z obce Hylvaty. Na palubě byly také ty osoby, které mohly pocházet z lanškrounského regionu: rodiny Wenzela Blaška a Antona Koblize, Barbara Detterer a Franz Meidner. Jason přispěl významné k jádru lanškrounské komunity na Ostrově. 

 

Dne 10. ledna 1853 připlula z Brém do New Yorku loo" Johanna se sedmi rodinami o třiceti dvou lidech z lanškrounské oblasti: rodiny Johanna Hybla, Johanna Langera a Johna Stanglera z obce Rudoltice, rodiny Franze Pirkla, Franze Haubenschilda a Johanna Haubenschilda z obce Třebovice a rodina Josefa Dreslera z obce Ostrov. Na palubě byla též rodina Franze Gilga z obce Mikule ze sousední oblasti Svitavy. Počet těchto rodin se spojil se skupinou z lodi Jason, usazené poblíž Waterloo ve státě Wisconsin. 

 

Součet lanškrounských přistěhovalci z těchto lodi byl bezpochyby větší než 100 lidi. Tedy přibližně jedna čtvrtina všech legálních vystěhovalců z Cech v roce 1852 byla z Lanškrounská.

 

 

Dne 17. Června 1853 připlula z Brém do New Yorku loď" Oldenburg se 103 pasažéry z Cech, jejichž cílem byl Wisconsin. Vystěhovalci z oblasti Lanškroun byli následující: rodiny Johanna Meitnera a Johanna Schoberle, Vincenz Klecker a Franz Schoberle z obce Horni Tresnovec, rodiny Franze Hampela. Josefa Jirschele a Josefa Arnolda z obce Skuhrov, rodiny Franze Langera, Ignatze Huebla a Bernharda Leschingera z obce Rudoltice, rodiny Franze Fischera, Johanna Plotze a Engelberta Habermanna z obce Rybník, rodiny Johanna Smetany a Johanna Kuckera z obce Cernovir, rodina Franze Foltina z obce Kralovec a rodina Antona Kristla z obce Ostrov. Dv další

rodiny byly ze sousední oblasti: rodina Wenzela Scholia z obce Přivrať a rodina Josepha Pospíchala z Litomyšle. DaIsi rodiny' z Cech byly rodiny Nicholause Danka, Johanna Czernina. Johanna Strileskeho a Arnolda Patsche. Rodiny Johanna Meitnera, Johanna Schoberle, Franze Hampela a Franze Langera spolu s Vincenzem Kleckerem a Franzem Schoberle představovaly jádro lanškrounské komunity ve Watertownu, Wisconsin. Rada ostatních rodin se připojila ke komunitě ve Waterloo. 

 

Lodní zápisy uvádějí, ze emigrace do Ameriky nebyla individuální záležitosti nebo podnikem jedné rodiny. Spíše měli vystěhovalci zájem cestovat do Ameriky s ostatními  svého domovského regionu. kde často nalezli přátelské krajany. 

 

Emigrace v letech 1857-1865 

 

 

V roce 1857 ochromila Ameriku finanční krize .Panika 1857". Ta zapříčinila Četné rozkoly v mladé národní ekonomice. Téměř každý železniční projekt ve Wisconsinu byl zastaven. Watertown, který rychle vyrostl od svého založeni na konci 30. let 19. století, aby se stal druhým největším městem Wisconsinu, skutečně přestal růst. V průběhu tohoto období, stejné jako ostatní emigranti z Cech a vystěhovalci z Lanškrounské upadali do relativně nízké úrovně.

 

Delsí emigraci závitek americké občanské vaky v roce 1861 odradil. Ačkoli válka zlepšila hospodářství Sevřen a také i obchody vystetiovalcu prosperovaly, jednotlivci z Lanškrounské zamýšlející vystehovat se, pravděpodobně se rozmysleli, mají-li odjet do Ameriky. 

 

Emigrace po roce 1865

 

Katalyzátorem pro druhou velkou vlnu emu grantu z Lanškrounské byla válka, která vypukla v Červenci 1866 mezi rakouskou risi a pruským královstvím. Prusky generál Molle, který se nauk- Cil užívat telegraf a železnici ze zkušenosti americké občanské války, byl schopen rychle přemostit stovky tisíc pruských vojačko do Cech. Současné

stovky tisíc rakouských vojáci pochodovali do Cech, aby se s nimi utkaly. Část rakouské armády byla ubytovaná v lanškrounském regionu, jiná Část rakouské armády přes něj pochodovala. Na Lanškrounskou bylo najednou celkem 120 000

vojáci. 

 

Dne 3. července 1866 se rakouská armáda Střetla se s pruskou severozápadně od Hradce Králové, asi 40 mil od Lanškrouna. Pruska armáda byla Lepe, vyzbrojena než rakouská, její pušky .zadovky" ji umožnovaly  chleji pálit na rakouskou pěchotu, která užívala pusky nabíjené zepředu. Pruské vítězství bylo rychle a přesvědčivé. 

 

Po porážce Rakouska Část rakouské armády ustupovala přes Lanškrounskou pronásledovaná pruským vojskem. Šarvátka se uskutečnila poblíž obci Rudoltice a Damníkov. Táhnoucí vojska zničila mnoho vzrostlé urodí a také konfiskovala vesničanům potraviny. Prusové obsadili Lanškroun a 10  20 vojáku se ubytovalo v lanškrounských domech. Pruska armáda konfiskovala obili a někteří lanškrounští statkáři byli přinuceni dotáhnout své obili ze vzdálených míst, aby byli

nakrmeni pruští vojáci a jejich zvířata Válka media primy dopad na ty, kteří emigrovali z Lanškrouna sak. Po válce se zakalí vystěhovávat i němečtí katolíci, majitele věcích statku. Bylo to tak, že se tito relativně bohaté katolicity Němci rozhodli, Že mají  dost života v Evropě, když jejich statky byly obsazeny pruskými vojáky a jejich obili

konfiskováno. Tito pozdější vystěhovalci slyšeli z první ruky líčeni o skutečném Životě v Americe od přátel vesničanů, kteří se vystehovali, a uskutečnit emigraci asi opravdu již nebyl pro ne tak riskantní podnik.

 

Cestovaní do Nového světa

 

Vystěhovalci cestovali pravděpodobně železnici z Lanškrouna nebo z blízkého Ústí nad Orlici do přístavu Brémy v nynějším Německu, kde nastoupili na loď do Ameriky. Mnoho emigrantu cestovalo přímo z Brém do přístavu v Severní Americe. Jak bylo shora uvedeno, dřívější vystěhovalci do Wisconsinu se plavili přes přistav v Quebecu, což. dělali i někteří z emigrantu pozdějších. Valná Část jejich dlouhé pouti do Wisconsinu byla lodi dolu po řece Sv. Vavřince a přes Velka jezera. Většina

lanškrounských vystěhovalců do Ameriky na Středozápad připlula do přístavu New York nebo Baltimore. Cesta na těchto plavidlech trvala Šest  osm týdnu. Když první vystěhovalci dorazili v roce 1852 do New Yorku, železniční síť nebyla ještě ukončena a tak většina jejich cestovaní byla loděmi. Když železnice začala jezdit, pozdější vystěhovalci měli moznost cestovat vlakem z Chicaga do města jako Watertown, kde hledali vhodnou pudu. Pokud železnice ještě nevedla až do místa

jejich konečného určení. museli ukončit své putováni kočárem nebo těžkým povozem. Cesta byla dlouhá a svízelná.

 

Život v Novem světě

 

Naneštěstí není žádný záznam o tom, jak první vystěhovalci trávili první rok ve Wisconsinu. Není známo, zda se tísnili v narychlo postavených obydlích na svých pozemcích v okolí Waterloo, nebo zda si pronajali bydleni ve Watertownu. Víme, že

život byl pro tyto první emigranty nesnadný. 

 

Podmínky pro pozdější přistěhovalce již tak těžké nebyly. Když tito emigranti dorazili do Ameriky, dřívější osadnici jim pomohli najit domy, statky a zaměstnáni. Lanškrounští se snažili, aby žili blízko sebe. ozdější příchozí se chtěli nastehovat do blízkosti svých krajanu. Někdy tito pozdější příchozí chtěli zůstat blízko svých přátel a příbuzných po dobu několika měsíci nebo roku, než se přestěhovali do Lacinějšího kraje. Rozpínavé putováni lanškrounských přistěhovalců může byt zaznamenáno na západ od Watertownu směrem na Sun Prairie (Sluneční prérii), stát Wisconsin, a jižně směrem k Janesvill, Wisconsin. Značný počet Lanškrounských se usadil v Pierce County, Wisconsin, na východ od Twin Cities of Minneapolis a St. Paul, Minnesota. Němci i Cesi z Lanškrounská se usadili v teto oblasti. Česka komunita je uváděna  do dnešních dnu jako Cherma, podle jejich české domovské obce Čermná. Jiná lanškrounská skupina se usadila poblíž Owatonna, Minnesota, a Casselton, Severní Dakota, jiní přistěhovalci se usadili v Illinois, lowe, Jižní Dakotě a Oregonu. Pozdější výzkum objeví ještě male skupiny osadníku táhnoucí se podél všech cest směrem k Tichému oceánu. 

 

Oba příklady tohoto stehovaní na západ jsou rodiny Franze Langera a Franze Jansy. Rodina Langrova z Ostrova byla mezi prvními, kteří opustili Lanškrounskou a odjeli do oblasti Watertownu. Tato rodina žila v jižním Wisconsinu od roku 1852 do roku 1861, kdy se vydala na cestu k západu, do Plainview, v oblasti Minnesota Později se přestěhovali do blízkého Farga, Severní Dakota. Jeden ze slavných potomku teto rodiny je pozdější guvernér pro Severní Dakotu a senátor Spojených Států William .Wild Bill" (Divoký Bill) Langer. 

 

Rodina Franze Jansy z Čermné přišla do Watertownu v roce 1867. Jansovi s sebou přivezli jen malou truhlu, jež obsahovala nějaké domácí potřeby a Franzovo kovářské nářadí. Když poprvé přišli Jansovi s tetou a strýcem paní Jansove do Watertownu, zůstali asi na týden u rodiny Johanna Roffeise, dokud pro ne Johann Roffeis nenasel malý domek. Aby pomohl v počátcích jejich domácnosti, daroval jim Johann Rolteis tucet vajec, pytel mouky a váleček na nudle. Zařízeni domku Jansovych bylo proste: pec, bedny jako židle. jejich truhla a postel. Postel byla bedna naplněna slámou a přikryta pokrývkou. Presto byl Franz Jansa z těchto ubohých začátku schopen dramaticky pozvednout svou životní úroveň. Pracoval jako kovář ve Waterloo a ve městě Marshall, Wisconsin a za 11 let ušetřil 3000 dolaru. Potom se Jansovi odstěhovali do Čermné v Pierce County, Wisconsin, a zakoupili si statek. 

 

I když se mnozí přistěhovalci trvale usadili ve vesnicích a městech amerického Středozápadu, většina emigrantu chtěla svou vlastni zemědělskou pudu a dat se na sedlačení. V Americe byly farmy prodávány jako čtvercové parcely založené na přehledném systému pod správou Severozápadního nařízeni z roku 1787. Farmy byly obyčejně prodávány o rozloze 20 akru, 40 akru, 80 akru nebo 160 akru. Usedlosti byly umístěny na příhodném miste na území farmy a jak statky rostly do rozlohy, vzdálenosti mezi budovami farem vzrůstaly. Zatímco na Lanškrounskou byly domy nakumulovaný dohromady podél cesty, v Americe bývaly Často umístěny velmi daleko od cest. V Americe byly budovy statku volné stojící samostatné útvary a vzájemně nesouvisely jako na Lanškrounskou. Vesnice, které vznikaly, nebyly vesnice zemědělské, ale spíše jen zajišťovaly podmínky pro živnosti a řemesla, zřizovaly se obecni budovy jako radnice, školy a kostely. Zatímco na

Lanškrounskou bylo možné za hodinu obejit domy s tisícem obyvatel, takový pochod v Americe by obsáhlo jenom málo sousedu.

 

Přistěhovalci s finančními prostředky byli schopni získat koupi farmu krátce po svém příchodu do Ameriky. Jeden z mala ..velkých statkáři" mezi prvními lanškrounskými přistěhovalci byl Johann Meitner z Hornich Janovic. Meitner připlul do New Yorku lodi Oldenburg dne 17. června 1853 a již 9. července téhož roku zakoupil osmdesáti akrovou farmu několik mil severně od Watertownu. Potom přikoupil ještě 40 akru zemědělské pudy a v květnu 1855 koupil ještě dalších 40 akru. Žádná z těchto koupi nebyla na hypotéku. Meitnerova farma o rozloze 160 akru byla největší. i když ne ze všech. 

 

Převazující většina prvních emigrantu byli nádeníci. kteří nebyli schopni zakoupit si tak rychle pozemek v blízkosti Watertownu. Uvažovali, že si ušetři peníze na koupi statku, vzít si půjčku a koupit mene úrodnou půdu nebo ze se vystěhuji dále na západ, aby tam našli dobry. levný pozemek. Chudí vystěhovalci z Lanškrounská použili všech uvedených eventualit. Zmíněny Franz Jansa si ušetřil peníze na koupi statku za jedenáct let. Nádeník Johann Pitterle z Horních Janovic, který přišel do Ameriky v srpnu 1854, byl prvně schopen koupil farmu v roce 1858. Tohoto roku koupil 80li akrový statek severně od Watertownu za 600 dolaru. Statek koupil na úvěr s 10% úrokem se splátkami 200 dolaru 1. července 1858 a 400 dolaru 2. Ledna 1863. Mnoho prvních přistěhovalců do jižního Wisconsinu zakupovalo bažinaté pozemky západně od Watertownu. Jiny z prvních emigrantu Franz Pirkl z Třebovic, kteří připlul lodi Johanna v roce 1853, se vydal do Pierce County v severozápadním Wisconsinu kolem roku 1859, neboť zemědělská půda zde byla mnohem lacinější Jeho 160ti akrový pozemek stal 341,12 dolaru, jak je to zapsáno ve statním seznamu nemovitosti v roce 1859. 

 

Seznam mužů a žen z Lanškrounská, kteří se usadili poblíž Waterloo a Watertown a v Pierce County, Wisconsin, následuje, jsou v něm zahrnuta

i místa jejich původu.

 

Komunita ve Watertownu

 

Největší skupina lanškrounských přistěhovalců ve Watertownu byla z vesnic Horni a Dolní Třešňovec. Další obce reprezentovaný ve Watertownu byty Čermná. Horni Dobrouč, Lukova, Albrechtice, Skuhrov, Rudoltice, 2ichlinek , Damnikov a město

Lanškroun. Seznam rodin z Lanškrounská usazených ve Watertownu: Barren), Bopp, Brusenbach, Oement, Oobischek, Frodel, Groh (Gro), Hampel, Keger, Huebl, Huss, Jahna (Yahna), Hecker, Hausler. Hubler. Janisch, Kalupka, Klecker, Kdhler. Kohler,

Kreuziger, Kunert, Kunz, Langer, Melcher, Meitner, Miller, Muller. Mod, Pfeiler, Pitterle, Richter, Roffeis, Roller, Schless, Schlinger, Schmeiser, Schoeberle,

Schmid, Schramm, Stadler, Stangler, Steiner, Uherr, Unzeitig, Warner, Wohlitz, Wollitz a Zeiner. 

 

Další LanškrounStf, ktefi zili v oblasti Watertownu po urfitou dobu nebo ti. kdo se do Watertownu pfizenili - Benesch, Betlach, Gritzbauch, Jansa, Kretschmer, Marek, Maresh. Markl, Nagel. Wavra, Willertin a Wurst.

 

Komunita ve Waterloo

 

Obce reprezentované ve Waterloo: Čermná, Oldřichovice, Horni Houzovec, Jakubovice. Knapovec, Ostrov, Skuhrov, Rybnik, Rudoltice, Cernovir a Sazava. Seznam rodin z Lanškrouna usazených ve Waterloo uvádí následující: Barta, Bartosch, Benisch, Betlach. Binstock, Blaschka, Fiebiger, Rig, Haberman, Huebel, Jahna, Janisch, Klecker, Koblitz, Langer, Leschinger, Maresch, Mautz, Melchior,

Miller, Motl, Neugebauer, Peschel, Pitterle (Peterle), Rotter, Tilg (Yelg), Tomscha, Schieck, Schiller, Skalitzky (Skalitzka), Springer, Stangler, Veith, Wovra. Wurst, Zalmanova a Zimbrich (Zimprick). 

 

Osadnici z Lanškrouna v Pierce County

 

I když se Franz Pirkl usadil v Pierce County v roce 1855, většina přistěhovalců z Lanškrounská přišila do Pierce County  po prusko-rakouské válce v roce 1866. Mnozí z nich, Němci i Cesi, prošli ve svém putováni do Pierce County přes

Waterloo a Watertown. Usadilo se zde mnoho českých přistěhovalců z Čermné. Někteří Cesi cestovali pfes Texas a ne pres oblast Waterloo a Watertown. Jini prisli z vesnic Heřmanice, Jakubovice. Ostrov, horní a Dolní Třešňovec a Žichlínek. Mezi rodinami z Lanškrounská usazenými v Pierce County byly následující: Appel, Benes,

Bnckner, Faltiesek, Fischer, Gregor, Heinz, Huebl, Jahna (Yahna), Jana (Yana), Janisch (Yanisch), Janovec, Jansa, Kabarle, Katzer, Kitna, Klecker, Kreuziger, Kusilek, Langer, Marek, Maresch, (Maresh), Meixner, Merta, Motl, Nagl, Neugebauer,

Nickel (Nicol), Novak, Pechaek, Pelzel, Prokscher, Raeschler, Richter, Roller, Schmeiser, Schmied, Schoberle, Seifert, Steiner, Strofus, Svec, Tajerle, Tayerle a Yanovec.

 

Závěr

 

Vystěhovalci z Lanškrounská, jak Němci tak Cesi, nalezli zemi a mír, po nichž toužili a všeobecně byli schopni udržet si zde vyšší životní úroveň než jejich současnici, kteří zůstali na Lanškrounskou. Byli také schopni uniknout hrůzám války, vládě

nacistu, nucenému vystěhovaní, kolektivizaci a komunistickému teroru, což poznamenalo životy Němců a Cechu, kteří se nevystehovali. Překlad z originálu zkrácen a upraven. Dekujeme panu Mojmíru Boxanovi za poskytnuti těchto

materiálů.